Zažívacími problémy trpím od dětství, ale až s přibývajícím věkem se začaly rapidně zhoršovat. Vždy jsem ale od lékařů slyšela jen: „Nic vám není, jste zdravá. Všechno máte v hlavě, přestaňte se tolik stresovat.“ V roce 2016 ale vše dospělo do stavu, kdy jsem už nevěděla, jak dál. Věděla jsem jen to, že takhle se nedá žít. Korunu tomu všemu nasadilo zjištění, že stejnými potížemi trpí i moje teta a bohužel jimi trpěla i babička a prababička.
Já jsem ale první, která se pustila do boje, začala pátrat po příčině problémů a nevzdala to.
Lékaři mi pak po sérii vyšetření, která zahrnovala i kolonoskopii a gastroskopii pověděli, že trpím postinfekčním syndromem dráždivého tračníku a díky špatně doléčené infekci jsem si uhnala i zánět tlustého střeva a z nemocnice odcházela kromě hromady léků také s doporučením na dietu LOW-FODMAP. Správná strava v kombinaci s minimem stresu je prý cestou k úspěchu.
O způsobu stravování LOW-FODMAP
jsem nevěděla zhola nic a tak jsem hned po příchodu domů začala googlit a hledat informace. Bohužel, v češtině jsem nic nenašla. Zato v angličtině na mě vyskočila spousta blogů, YouTube kanálů a článků, které se touto dietou dopodrobna zabývají. Byla jsem ráda, že alespoň v angličtině jsem nějaké rady našla a začala se se svou ne zrovna dokonalou angličtinou prokousávat tou hromadou informací. Bohužel ti, co anglicky vůbec nerozumí, mají smůlu, což je obrovská škoda. A právě nedostatek informací v našich končinách mě nakopl k vytvoření tohoto blogu. Byla bych ráda, kdyby vám pomohl a přispěl k tomu, že se budete cítit lépe.
Jsem zastáncem toho, že se téměř každé jídlo dá upravit tak, aby splňovalo kritéria diety LOW-FODMAP.
